RC stránky

             

 

 

 

 Asi každý modelář má některé typy letadel, které se mu z různých důvodů líbí a které by někdy chtěl postavit a především s nimi létat. Pro mě je tato skupina poměrně nesourodá – například Z 50LS, Turbolet, Albatros a také C 130 Herkules. O stavbě tohoto modelu jsem uvažoval několik let, kreslil si různé studie konstrukčních detailů a váhal nad rozměry modelu a přemýšlel o pohonné jednotce. Nakonec jsem rozměry stanovil podle vnitřního prostoru automobilu s tím, že trup musí být nedělený. Tím byl dán první rozměr – délka trupu vyšla 175 cm. Křídlo jsem dopočítal na rozpětí 240 cm, tento rozměr neodpovídá přesně zmenšení proti originálu, pro snížení předpokládaného plošného zatížení je rozpětí i hloubka křídla větší. Další úvaha se týkala volby pohonné jednotky – doufal jsem, že k pohonu bude stačit čtveřice motorů MiG 600 Turbo a šestnáct článků NiMH 3000 mAh.

Křídlo je poměrně klasické stavby, jádro z pěněného polystyrenu s potahem balzou tl. 1,5 mm Balza byla na model lepena stolařským lepidlem SOUDAL 66A, které je podobné známému Purexu, ale je řidší a dá se tedy roztírat do tenší vrstvy, poněkud méně vypěňuje a doba zpracovatelnosti je výrazně delší. V porovnání s Purexem je výhodnější i jeho cena. Ocasní plochy jsou podobné konstrukce jako křídlo, pouze potah je z kvalitní lehké balzy tl. 0,8 mm. Vše je potaženo tenkým Modelspanem, tmeleno a po vybroušení stříkáno akrylátovými barvami.

Čtyři motorové gondoly si říkaly o laminovámí v negativní formě, nakonec jsem je ale vybrousil z polystyrenu podle dotykových šablon, olaminoval a kopyto odstranil acetonem. Překližková motorová přepážka byla zalepena přímo při laminování, ve spodní části gondoly je odnimatelný kryt, umožňující přístup k motoru.

Největším oříškem bylo zhotovení trupu. Pro zajištění symetrie byl stavěn na rovné desce jako levá a pravá polovina. Jednotlivé segmenty polovin jsou vyřezány podle šablon odporovým drátem z polystyrénu, tloušťka stěny je asi 10 mm. Ocasní partie a přední část trupu byly broušena a následně vylehčeny. Po sestavení levé a pravé poloviny byla místa s očekávaným zvýšeným namáháním zevnitř přelaminována. Před slepením obou částí jsem do trupu vlepil překližkové díly pro připevnění podvozku. Po slepení polovin a obroušení trupu jsem jej olaminoval několika vrstvami tenké skelné tkaniny, lepené pryskyřicí LETOXIT. Protože k Herkulovi nutně patří sklopná nákladní rampa, odříznul jsem tuto část z  trupu, zavěsil na panty a zhotovil mechanismus ovládání. Povrch trupu byl tmelen dvousložkovým polyesterovým tmelem Rapid a broušen, kvalitní povrch zajistila vrstva stříkacího tmelu a následující broušení pod vodou. Vzniklá skořepina laminát – polystyren – laminát je velmi tuhá a poměrně lehká.

V této fázi stavby jsem model předběžně sestavil a zvážil. Po sečtení hmotnosti draku, pohonu, RC výbavy a dalších částí modelu jsem došel k neradostnému zjištění, že doposud poměrně levný model se prodraží – s plánovaným pohonem by plošné zatížený vycházelo vysoko přes 110 g/dm² a výkonově by byl model poddimenzován. Na místo motorů MiG tedy nastoupily střídavé motory AXI 2814/12 s regulátory MGM Easy 25 A, šestnáctičlánek NiMH akumulátorů byl vyměněn za baterii LiPol od firmy Topmodel – tři tříčlánky 3 400 mAh každý, zapojené paralelně. Ještě k výborným regulátorům MGM – měl jsem obavy z jejich chování, když kabely mezi baterií a regulátorem jsou asi 40 cm dlouhé, navíc regulátory jsou řazeny 2+2 paralelně. Po konzultaci s majitelem firmy MGM, ing. Dvorským, jsem připájel těsně před každý regulátor 2 ks elektrolytického kondenzátoru 470 uF, další kondenzátory jsou u konektorů, propojujících trup s křídlem. K ovládání je použita RC souprava FF9 / R137F, palubní část je napájena ze čtyř paralelně zapojených BEC regulátorů – možnost tohoto zapojení byla opět konzultována s ing. Dvorským.

Hlavní podvozek je odpružený, s poměrně velkým zdvihem, aby byl možný předpokládaný provoz na travnaté dráze. Dvojice příďových kol je rovněž odpružená a řiditelná společně se směrovkou.

Vzletová hmotnost modelu je asi 5,3 kg, plošné zatížení téměř 90 g/dm², příkon všech motorů při stojícím modelu je něco málo přes 1 kW což dává velmi příjemné výkonové zatížení okolo 140 W / kg (při uvažované účinnosti motoru a regulátoru 0,75).

Důležitou roli pro mě hraje i zbarvení modelu – už při zahájení stavby jsem věděl, že můj Herkybird nebude vojenský. Velice hezký je letoun v barvách US Coast Guard, ale doufal jsem, že se mi podaří najít nějakou stotřicítku v méně známém designu. Při pátrání na internetu jsem narazil na letoun, který používá National Center for Atmospheric Research a který je známý jako Lovec hurikánů. Podařilo se mi sehnat kontakt přímo na piloty tohoto letounu, od kterých jsem obdržel sadu fotografií jejich stroje. Pro zajímavost: kapitán letounu je rovněž nadšený modelář.

Po devíti měsících od zahájení stavby stál můj Herky na vzletové ploše našeho modelářského klubu v Boskovicích – Sudicích. Po velmi krátkém rozjezdu se model odlepil a naprosto klidně zamířil k obloze. První let byl zcela bez problémů, Herkules je velmi stabilní, dobře ovladatelný a zvuk čtyř motorů na velmi blízkých otáčkách je prostě úžasný. Z celkové doby letu okolo 5 minut běžely motory jen 80 sekund na více než 80 % výkonu. Na přistání jsem nalétnul s minimálními otáčkami motorů a model po vytracení výšky bezpečně přistál. Samozřejmě každé zalétávání je více či méně napínavé a tak jsem si teprve doma z videozáznamu vychutnal krásně realistický let, který svojí plynulostí připomíná skutečnou stotřicítku.

V další letový den jsem měl s sebou již dvě sady akumulátorů a na vysílači byly nastaveny delší časy na stopkách, protože při zalétávacím pětiminutovém letu byly vyčerpány jen asi 2/3 kapacity baterií. Při prvním letu jsem si již opravdu vychutnával výborné letové vlastnosti modelu i úžasný přebytek výkonu. Vyzkoušel jsem i průlet s otevřenou nákladní rampou – na letu nebylo vyklopení vůbec patrné. Po přistání jsem vyměnil sadu baterií za novou, tentokrát 3 x 4 500 mAh. Nedočkavě jsem dal plný plyn, model se opět velmi svižně rozjel a začal stoupat, když náhle ve výšce asi 5 m přešel do jakéhosi souvratu a pod velmi strmým úhlem narazil do země. Prakticky nový model měl zlomenou pravou polovinu křídla, nalomenou výškovku a celá přední část trupu byla zničená. Hned druhý den jsem se pustil do opravy a při práci se mi honily hlavou různé možné příčiny havárie. Snažil jsem se analyzovat jednotlivé lety začaly mi do sebe zapadat jednotlivá fakta. Při zkouškách pohonné jednotky a výběru vrtule jsem samozřejmě měřil i odběr motoru. S vrtulí, která byla nakonec použita na motoru, byl odběr asi 23 až 24 Ampérů. Při posledním letu byly použity baterie o vyšší kapacitě a vyšším dovoleném odebíraném proudu, tedy tvrdší ! To znamená, že i napětí při plném výkonu bylo vyšší a odebíraný proud mohl přesáhnout jmenovitý proud regulátoru, tedy 25 A. Vzal jsem nepoškozenou polovinu křídla, připojil servotester a akumulátor 4 500 mAh. Po nastavení maximálního výkonu ukázal ampérmetr asi 28 A, přibližně po 4 sekundách se otáčky nejprve jednoho motoru a vzápětí i druhého motoru rapidně snížily – regulátor začal chránit sebe i motor. Tato zkouška mi naznačila, že můj předpoklad byl bohužel správný. Hodnota proudového omezení se pochopitelně u jednotlivých regulátorů nepatrně liší, takže došlo nejprve k nesymetrii v tahu motorů a vzápětí ke ztrátě celkového tahu.

Dnes už je model opravený a doplněný několika novými detaily, použil jsem vrtule s menším stoupáním a Herkules už zase majestátně brázdí moravskou oblohu.

Nezbývá mi než poděkovat manželce, která uvolnila peníze z rodinného rozpočtu na nákup kvalitního vybavení a také své dceři Haně, která která mi zajišťovala kvalifikovaný stavební dozor a dodávala mi elán po celou dobu stavby.